Je největší a nejstarší muzeum v přírodě ve střední Evropě.Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm bylo založeno v roce 1925 sourozenci Jaroňkovými. Tato národní památka leží na pravém břehu Rožnovské Bečvy a přilehlou část kopce Stráň. Zachovala se zde řada společenstev se vzácnými druhy rostlin a živočichů. Za zmínku stojí také více než stovka udržovaných starých ovocných odrůd.
Nejvýraznějším rysem současného dění v muzeu je cílevědomé úsilí o oživení zapomenutých tradičních technik, lidového umění a obyčejů i o rekonstrukci společenského života, obchodu i zábavy našich předků. Další okruh aktivit patří lidovému řemeslu a lidovým umělcům. Kromě výrobků na prodej předvádějí svoji zručnost početným návštěvníkům muzea. Najdete zde i restauraci s tradičními jídly Valašska, např. valašský frgál, valašská kyselica. Dřevěné městečko je nejstarším areálem Valašského muzea v přírodě. Od roku 1925, kdy bylo poprvé otevřeno pro veřejnost, sem byly postupně přeneseny a znovu postaveny domy z rožnovského náměstí. K nim později dostavěna kopie kostela z Větřkovic a kopie fojtství z Velkých Karlovic.
Posledním objektem, postaveným v roce 1974, je rekonstrukce Žingorova domu z rožnovského náměstí. Doplňkem obytných staveb jsou stavby hospodářské, zvonice a studny. Mlýnská dolina je nejmladším areálem Valašského muzea v přírodě. Byla otevřena v roce 1982. Valcha, mlýn a pila jsou kopiemi objektů z Velkých Karlovic. Lisovna oleje je původní stavbou z 18. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou. V objektu Vozovny z Ostravice je instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku“. Provoz zahajuje slavnostní program s ukázkami řemesel.Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě.
Hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýn a kovárna jsou umístěny v krajině, která svou členitostí připomíná mnohé vesnice na úbočích Beskyd. První objekty byly postaveny v roce 1962, areál zpřístupněn od roku 1972. Interiéry obytných domů zachycují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých sociálních vrstvách.